O covidu a očkování
Takže popořadě.
Očkovat proti covidu se nenechám. Bylo by to v obrovském rozporu s mým vnímáním nemocí - nepovažuji nemoc za něco, co náhodně přijde, znepříjemní mi život, ohrozí ho nebo mě dokonce zabije. Během už 24 let od promoce, které jsem strávila léčením sebe i ostatních, jsem přesvědčena, že všechny nemoci (včetně infekcí a úrazů) mají hluboké spirituální příčiny. Pokud jsme ochotni jim naslouchat, ukazují nám cestu, jak žít lépe. Nemám tedy důvod bát se viru - mám-li nějakou zkušeností nemoci projít, přijde ke mně i v případě, že bych se proti tomuto konkrétnímu viru naočkovala. Třeba v podobě poočkovacích komplikací, "náhodného" úrazu nebo nějaké jiné infekční či neinfekční nemoci. Proto nepovažuji ani za nutné přispět k tzv. kolektivní imunitě - mým očkováním nemohu z nikoho sejmout zkušenost, kterou má případným onemocněním získat.
Ale dle súfijského rčení "Věř v Boha, ale svého velblouda si uvaž", nezavrhuji paušálně očkování jako takové. Pokud by se jednalo o onemocnění s podstatně větší smrtností či bych patřila do rizikové skupiny, je možné, že bych po zvážení rizik očkování zvolila. Mé přesvědčení o nenáhodnosti nemocí nespočívá v tom, že bych se fatalisticky poddala životu s tím, co přináší, ale v hledání toho, jak ho prožít v souladu se záměrem své duše. A k tomu patří i rozpoznání toho, co je prospěšné nejen duši, ale i tělu.
(To, že nemoci nás učí žít jinak, ale neplatí úplně 100%. Řečeno slovy Jörga Wichmanna, německého homeopata v knize "Homeopatie, alchymie a šamanismus": "Tam, kde lidé žijí v nouzi a utrpení, je nesmyslné hovořit o nemoci jako cestě. Individuální smysl je jen tam, kde je člověk osvobozen od kolektivních sil natolik, aby se vůbec dokázal vyrovnat se zkušeností vlastního osudu.")
Z tohoto úhlu se dívám i na očkování obecně, nejen na to proti covidu. Pro toho, kdo vnímá život čistě biologicky, je očkování zřejmě jasnou volbou. Je to pochopitelné a je to v pořádku. Před cca 20 lety bych asi byla mezi prvními, kdo by se o očkování ucházel. Leč okolnosti mě přivedly k vnímání života v jeho celistvosti a proto je nyní má volba jiná.
V případě tohoto očkování ovšem vnímám přece jen více otazníků než u očkování ostatního.
Vždy by mělo případné riziko očkování být menší než riziko samotné nemoci. Což si myslím, že v případě covidu platí pouze pro lidi z rizikových skupin. Zvláště pro ty (asi pro většinu, ne-li pro všechny z nich), které ani nenapadne, že za své zdraví jsou zodpovědní sami a nerozhoduje o něm nějaký vir.
Hlášených nežádoucích účinků není málo a některé z nich jsou vážné. Za některé pravděpodobně odpovídá tvorba imunokomplexů u lidí, kteří mají po prodělaném covidu dostatečné množství protilátek. Nicméně i ti jsou přesvědčováni, jak je pro ně očkování prospěšné až nezbytné.
Naprosto nepředvídatelné jsou dále možné negativní účinky vakcíny v dlouhodobém horizontu.
Navíc je vždy při očkování riziko (byť minimální) vzniku anafylaktického šoku. Jistě, lékař by si s ním měl poradit - ale pokud to pro něj není rutinní záležitost, což asi není pro většinu očkujících lékařů, jsou to pouze teoretické znalosti, které v náhle vzniklé situaci nemusí být schopen uplatnit.
Takže za mě v případě dětí, mládeže a zdravých dospělých rizika převažují nad přínosy. Myslím tedy opravdu zdravých, ne takových, jaké považuje za "v zásadě zdravé" oficiální medicína. Tak často lékaři vnímají někoho, kdo má jednu či více chronických chorob kompenzovaných léky. Např. člověka, o kterém psal jeden lékař v časopise lékařské komory - člověka 60+, který má hraniční tlak, nadváhu a trombocytopenii (autoimunitní nemoc postihující krevní destičky) roky kompenzovanou kortikoidy - tedy imunosupresivy, byť v nízké dávce. Až akto je lékaři posunuto vnímání zdraví.
Víceméně souzním ohledně covidu a očkování s názory imunologa Jiřího Šinkory, kdo je nezná, doporučuji vyhledat je na jeho FB profilu. Jen tedy o bezpečnosti vakcín přesvědčena nejsem. I vzhledem k tomu, že jsem už mnoho dětí léčila z postvakcinačních komplikací, ke kterým došlo i po použití schválených, dlouhodobě používaných vakcín. Ale ani u nich ty komplikace nevnímám jako náhodné, jak píšu zde
.Homeopatika k očkování.
Homeopatika z vakcín nejsou a asi ani v dohledné době nebudou. Dostaly se ke mně sice informace, že existují, ale anglické homeopatické lékárny je v nabídce nemají (nebo jsem je tam nenašla) a toto píšou na stránkách rakouské homeopatické lékárny:
"Také jsme dosud nebyli schopni potencovat žádnou ze schválených vakcín Covid. Tyto vakcíny nejsou komerčně dostupné, ale do vakcinačních center se dodávají výhradně prostřednictvím vládních distribučních systémů."
Zbývá možnost podpory běžnými homeopatiky. Používala jsem je dlouhé roky předtím, než jsem začala používat ta z vakcín, a stačila.
Doporučuji Thuja occidentalis AKH nebo 9CH (má ve svém obraze něco skrytého, utajovaného a toho je v případě covidu i očkování proti němu dost) a Kalium iodatum AKH (slušná prevence rozvoje autoimunitních nemocí) 2x denně začít 3 dny před očkováním a pokračovat ještě 3 dny po něm. K tomu bych raději přidala Apis mellifica AKH stejně, vzhledem k popisovaným krevním sraženinám po očkování.
Někteří homeopati doporučují podávat pouze Sulfuricum acidum týden a dva týdny po očkování. Já osobně tento přístup vnímám tak, že podat něco univerzálního až po očkování nemá velký smysl. Pokud se tělo s vakcínou srovná samo, je zbytečné něco podávat. Pokud by došlo k nějaké vážné reakci, tak nevěřím, že paušálně podané Sulfuricum acidum bude všemocné a bude potřeba to řešit individuálně.
Ideální by bylo si vzít stříkačku po očkování, napotencovat to, co tam zbyde a vzít si po očkování. Návod je zde
, ale zatím neznám nikoho, kdo by stříkačku od vakcíny dostal.Případně je možné si co nejdříve po očkování udělat akutní autopatii - návod je zde
.Co mě ovšem trápí v souvislosti s očkováním, je čím dál větší rozkol mezi lidmi. Nastal už se začátkem covidu, nyní se posunul na úroveň očkovaní versus očkování odmítající. Mě osobně se to nedotýká, ač mám v okolí lidi z obou skupin (ti neočkující tedy silně převažují). Ti očkovaní mě nenapadají, že jsem "černý pasažér" systému a ti neočkovaní nezastávají vyhraněné odsuzující stanovisko vůči očkovaným.
Ale mnoho lidí se mi už svěřilo, že se ve svém okolí do problémů dostali. Jak ti neočkující se, kteří jsou označování jako sobci odmítající podílet se na kolektivní imunitě, pošetilci veřící konspiračním teoriím či narušovači zdárného vypořádání se s epidemií apod., tak ti, kteří se pro očkování pro své okolí překvapivě rozhodli. Ti dosud žili převážně v "alternativních bublinách", které vyznávají zdravý životní styl, respekt k přírodě, přírodní léčbu, despekt k očkování apod. Dosud byli s ostatními ze svého okolí na stejné vlně. Najednou se dopustili "zrady" a rozhodli se pro očkování. Je jedno, jaké k tomu mají důvody, to je důležité pouze pro ně. Na některé z nich poté zanevřeli jejich dlouholetí "přátelé" a známí, jiní mají velké problémy v rámci rodiny. Také to, co se mohu dočíst v některých FB celostně či spirituálně zaměřených skupinách na adresu očkovaných, hraničí místy až s nenávistí. Přitom ti odsuzující se považují za vědomé a probuzené.
Je tomu opravdu tak?
Je takový problém respektovat názor a volbu ostatních?
Nenechme se covidem a očkováním rozdělovat, neničme dlouholeté vztahy jen proto, že máme různé názory. Mnohem důležitější než kolektivní imunita je kolektivní vědomí, vědomí toho, že všichni jsme součástí jednoho celku. Co se dotýká jednoho, dotýká se všech. Buďme k sobě laskaví, ač spolu ne ve všem souhlasíme.
S respektem ke světu každého z nás.
Helena