O očkování

 
V tomto příspěvku bych se chtěla věnovat tématu očkování z trochu jiného úhlu, než je v článcích o něm obvyklé. Jeho cílem není hodnotit, zda je nebo není na biologické úrovni škodlivé. Neměla jsem původně v plánu se k očkování znovu vyjadřovat, můj názor na očkování, který se nijak od té doby nezměnil, jsem již vyjádřila zde .
 
Ale poslední dobou jsem četla a také se zapojila do několika diskuzí o očkování na FB a nedá mi to, abych ještě jednou o očkování nenapsala s přihlédnutím k tomu, o čem jsem psala v minulém příspěvku O smyslu nemoci.

Jak jsem tam napsala, nemoc je vždy informací pro nás. A zrovna tak jsou vždy informací i případné nežádoucí účinky očkování. V kontextu diskuzí o očkování je potřeba si uvědomit, že všechno se děje v ten pravý čas a nic není náhoda, proto není náhoda ani to, že některé dítě reakci po očkování má a jiné ne.

Na tomto místě bych chtěla zdůraznit, že jde o mé vidění nemoci a zdraví, ke kterému jsem došla za více než 20 let od promoce na lékařské fakultě. Netvrdím, že je správné, možná se hluboce mýlím a očkování je opravdu příčinou "všeho zla", za které ho mnozí považují. Nicméně jsem přesvědčena, že nic na světě není jen černé nebo bílé a vše co je, má své místo a význam. S tímto prosím přistupujte k níže napsanému. Pokud patříte mezi ty, kteří si myslí, že se jim život děje a oni musí být hlavně ostražití před jeho nástrahami, tak raději nepokračujte ve čtení. Tato úvaha je věnována těm, kteří hledají za signály těla hlubší smysl, kteří "bojují" sami se sebou a ne s nepřátelským okolím, úřady, zákony...

Kdokoliv se vyjadřuje k očkování negativně, řeší převážně hliník, další přídatné látky, množství nemocí, proti kterým ta daná vakcína je. Jistě, je to chemický koktejl, který do organismu zasahuje na různých úrovních, což zastánci očkování z řad lékařů a vakcinologů nechtějí připustit. V homeopatii se očkování považuje za jednu z příčin tzv. sykotizace, která je příčinou různých zdravotních problémů. Ale proč u někoho očkování problémy vyvolá a u jiného ne? Vždy záleží na konkrétním jedinci, jak si s případnou zátěží poradí. Lidské tělo je dokonalé, s neuvěřitelnou vnitřní moudrostí, která dalece přesahuje jen úroveň biologicko-fyzikálně-chemickou, na které se pohybují diskuze o očkování. To, co rozhoduje, zda onemocníme, je naše duše, naše vnitřní nastavení, přesvědčení, které má mnohem větší sílu než bakterie, viry a toxiny. Tato vnitřní moudrost lidského těla je dokonalá a žádná vakcína ho nemůže poškodit - pokud ovšem nemá být právě ona tím spouštěčem zdravotních problémů, které mohou člověka dovést k hlubokému vnitřnímu pochopení smyslu života.

Pokud by se jednalo pouze o příčinu a následek, tak po setkání s infekcí či očkovací látkou by museli zákonitě onemocnět všichni. A to se neděje. V případě infekcí je to jasně vidět třeba na tom, že ani v případě chřipkové epidemie neonemocní všichni, kteří se s virem chřipky setkají. Pokud jde o vážnější nemoci, ilustrativní je hezký případ z 19. století, kdy jeden z kritiků Roberta Kocha (který je spolu s Pasteurem zakladatelem teorie nakažlivých onemocnění) byl natolik přesvědčen o neplatnosti této teorie, že demonstrativně vypil sklenici vody obsahující velké množství bakterií, které dle Kocha byly původcem cholery. K překvapení všech se mu nic nestalo... Jeho víra byla podstatně silnější než smrtící bakterie... Pokud jde o očkování, nepovažuji se v tomto oboru za žádnou autoritu, nemám načtené desítky studií, nezbývám se teorií. Ale mám na rozdíl od mnohých, kteří se k očkování vyjadřují, za sebou 10 let praxe v dětské ordinaci, kdy jsem očkovat prostě musela a mohla díky tomu pozorovat očkované i neočkované děti. Můj pohled na očkování byl po většinu té doby (po přečtení různých knih a článků) mnohem kritičtější než je nyní, měla jsem pocit, že očkování je prostě špatně. Jak se mi asi na obvodě s tímto přesvědčením pracovalo, si jistě dokážete představit. Ale časem jsem si musela chtě nechtě (spíš nechtě) připustit, že naprostá většina dětí očkování zvládne bez potíží. Za těch 10 let bych mohla uvést pouze 2 děti, u kterých si myslím, že očkování spustilo vážné onemocnění - ale i u těch jsem zároveň přesvědčena, že očkování nebylo příčinou, bez které by ty děti zůstaly zdravé, ale že bylo pouhým spouštěčem. U určitého procenta dětí se v období po očkování objevily různé potíže - ekzémy, astma, periodické horečky, noční děsy, přechodná zástava vývoje a mnoho dalších. Na druhou stranu, s obdobnými problémy se lze setkat i u dětí neočkovaných... Jako příklad bych uvedla tři děti s velice těžkým atopickým ekzémem, který se u všech objevil kolem 3. měsíce věku, na který připadá termín prvního očkování.  Jenže ani jedno z těchto dětí očkováno nebylo. Ovšem pokud by očkované byly, jejich rodiče by zřejmě nikdo nepřesvědčil, že ekzém nevznikl následkem očkování.

Ve své nynější celostní praxi se ale mnohem více setkávám s případy, kdy se u dětí po očkování objevily různě závažné problémy. Je to logické, přijdou jen ti, kteří problémy mají, se zdravými dětmi rodiče nechodí. Když u nich uděláme detoxikaci očkování, tyto problémy mizí nebo se aspoň zmírňují. Na tom lze vidět, že očkování opravdu zátěží pro tělo je. Kdybych od začátku měla jen tuto zkušenost, nikdo by mě asi nedokázal přesvědčit, že očkování není nebezpečné. Jsem hluboce vděčná za ty roky na obvodě, kdy jsem pochopila, že tomu tak není, že očkování vytáhne na povrch jen hluboce ukrytý problém. Proto považuji detoxikaci pouze za první krok, odstranění následku, po kterém by měla následovat skutečná léčba, zaměřená na slabou stránku dítěte, na nalezení příčiny toho, proč zrovna ono mělo problémy. A hlavně by měla být léčba zaměřena na rodiče, na pochopení, proč zrovna jejich dítě onemocnělo, co to přineslo jejich rodinnému systému, co je potřeba změnit. Protože pokud k tomuto nedojde, je jen otázkou času, kdy se problém projeví jinak, v jiné podobě. I když se rodiče vyvarují dalšího očkování v domnění, že se vyhnuli možnému ohrožení, může problémy způsobit infekce, úraz nebo i třeba antibiotika či bodnutí včely, které zanese do těla také jed.

Uvědomuji si, že pro někoho, kdo se potýká s nějakou závažnou komplikací očkování, je přijetí tohoto pohledu obtížné. Ale zatímco setrvávání v roli oběti, které ublížil farmaceutický průmysl a lékaři, vůbec ničemu nepomůže, přijetí faktu, že poškození, ke kterému očkováním došlo, je jen ukazatel na cestě, může přinést obrovské pozitivní změny v životě. Pro ilustraci toho bych zde zmínila případ, o kterém vyprávěla jedna moje kolegyně. Po jedné své přednášce byla požádána o pomoc matkou autistického chlapce, u něhož byla přesvědčena, že autismus vznikl následkem očkování. Ona kolegyně byla zdaleka, měla asi hodinu do odjezdu vlaku, tak tu dobu využila k rozhovoru s matkou. Při tom se dostaly k tomu, že tato matka ve svých asi 5 letech našla svého otce mrtvého poté, co spáchal sebevraždu Kolegyně matce poradila, na koho se obrátit, jak s tím pracovat. A asi po roce dostala od této maminky mail, že své dávné trauma zpracovala a autistické projevy u syna, bez jakékoliv jiné léčby, vymizely.

Rozhodnutí, zda očkovat či neočkovat, je na každém z nás a toto rozhodnutí by mělo být důkladně uvážené, protože ať už se rozhodneme jakkoliv, budeme to my, kdo ponese důsledky tohoto rozhodnutí (včetně toho, že je obtížné umístit neočkované dítě do školky). Je potřeba zvážit nejen nežádoucí účinky očkování, ale i riziko jednotlivých onemocnění a o těch se už tolik nemluví. Ono se to zdá být jasné, když si přečteme, že pravděpodobnost onemocnění je malá, očkování stejně nechrání a je nebezpečné. Ale pokud dítě onemocní něčím, proti čemu mělo nebo mohlo být očkované, je situace najednou zcela jiná. Slyšela jsem o případu lékaře, který na žádost rodičů odložil očkování a udělal tu chybu, že si nenechal podepsat reverz. Dítě onemocnělo černým kašlem a rodiče tohoto lékaře žalovali, že zanedbal povinné očkování.

Také si myslím, že je potřeba znát i pohled druhé strany. Naprostá většina pediatrů očkuje v tom nejlepším úmyslu, rozhodně za tím není tlak firem a peněz. Asi každý z nás se totiž za svou praxi setkal s úmrtím nebo těžkým průběhem onemocnění, proti kterému se dá očkovat. Za sebe mohu zmínit z doby působení v nemocnici dvě děti, které zemřely na meningokokovou sepsi a jedno dítě s těžkou hemofilovou meningitidou - to jsem sama přijímala k hospitalizaci a ač už je to 19 let, stále ho vidím, jak mi leželo v rukách jako hadrová panenka. Přežilo, ale s několika abscesy na mozku, bylo pak předáno na neurochirurgii k jejich odstranění, nevím, jaký byl jeho další osud, odcházela jsem v té době na mateřskou dovolenou. Tehdy nebylo očkování proti hemofilům povinné, rodiče o něm věděli, zvažovali ho, ale nakonec dítě očkovat nenechali.

Pediatr má také povinnost očkovat, takže to, co někdo považuje za nátlak, je jen jeho práce. Nemyslím tím případy, o kterých slýchám, kdy používají dost nevybíravé argumenty a o nátlak opravdu jde. Pokud jde o povinná očkování, při jejich zanedbání mu hrozí pokuta až 10 miliónů korun. A musí informovat i o tom očkování, které není povinné, ale je v určitém věku hrazeno pojišťovnou. A je v jeho zájmu si také nechat podepsat, že předal tuto informaci. Sama jsem zažila velice nepříjemné rodiče, kteří nechtěli očkovat proti pneumokokům ve věku, kdy ho hradí pojišťovna, a když se pak v okolí setkali s těžkým pneumokokovým onemocněním, najednou změnili názor, očkovat chtěli, platit ovšem nechtěli a najednou tvrdili, že jsem je neinformovala.

Podle mého názoru také není pravda, že očkování nefunguje, jak tvrdí odpůrci očkování. Ve své praxi jsem to zažila při již zmíněných invazivních hemofilových infekcích - od doby, kdy se proti nim začalo očkovat, což je odhaduji asi 15 let, tyto infekce zcela vymizely.

Za sebe považuji očkování za naprosto zbytečné - ovšem jenom pro ty, kteří nemoci nepovažují za smůlu, za ránu osudu, ale za informaci, která nám říká, že je něco v našem životě špatně. Jenom ti pak dokážou případnou nemoc, před kterou se dá chránit očkováním, ustát bez výčitek, že něco zanedbali. Ale rodičů, kteří odmítli očkování z tohoto důvodu znám jen několik, což je ostatně přirozené - umí si poradit sami a nepotřebují chodit za mnou.

Nechci tímto textem působit jako zastánce bezpečnosti očkování, tím rozhodně nejsem. Jen se mi příčí současná situace, kdy se očkování stalo obětním beránkem, který může za všechny následné zdravotní problémy. Je totiž pohodlnější vše svést na očkování, než se zamyslet nad tím, co je nesprávně uchopeno v našem životě nebo v životě našeho dítěte. Nenutí nás to hledat příčinu, která je vždy uvnitř nás. Je potřeba se rozhodnout, kterou cestou se vydat, zda zůstat poškozenou obětí a hledat viníka vně (nejen očkování, ale i další faktory) nebo nahlédnout do oblastí skutečných příčin nemocí a hledat, co nám život, ať už nemocí nebo reakcí na očkování, říká. Pokud této šance využijeme, může se náš život neuvěřitelně změnit k lepšímu. Přestaneme se totiž bát a dokážeme se otevřít životu se vším, co přináší. V praxi jsem mnohokrát zažila, že u těch, kteří hledají smysl, potíže často zmizely beze stopy a jejich život se od základu změnil.

Přijmout tento přístup, a hlavně se ho naučit v životě aplikovat, není jednoduché. Proto je vhodné pro ty, kteří se na tuto cestu teprve vydávají, využít možností jak snížit negativní vliv, které vakcíny na organismus mohou mít. Ale je to vhodné i pro ty, kteří už nevěří na náhody, pokud se rozhodnou očkovat nebo jsou k tomu donuceni systémem. Přece jen je to směs různých chemických složek a antigenů z bakterií či virů, které mohou na biologické úrovni nepříznivě působit. Je tedy vhodné s tím tělu pomoci, když k tomu jsou možnosti.

Jednou z možností, kterou doporučuji a používám já, jsou homeopatika. Ohledně homeopatické prevence ale panují rozporuplné názory. Určitá skupina homeopatů preventivní podávání homeopatik zcela odmítá a to z toho důvodu, že odporuje principu homeopatie, který formuloval její objevitel Samuel Hahnemann. Totiž tomu, že se má léčit jen projevená nemoc. Ale uvědomme si, že Hahnemann žil v letech 1755-1843 a v té době se s očkováním teprve začínalo a jeho možné dopady nebyly známé. On sám rozhodně netrpěl dogmatismem, své homeopatické dílo "Organon léčebného umění" přepracoval za svůj život 6x! a to v některých částech i zásadně. Je tedy otázkou, samozřejmě pouze hypotetickou, jak by se k možnosti preventivního podávání homeopatik v tomto případě stavěl on sám. Já osobně nejsem teoretik, ale klinik, a nestavím principy nad možnou prospěšnost. Proto si myslím, že vzhledem k tomu, že vakcína svým složením do organismu negativně zasáhnout může, je vhodné homeopatika před očkováním podávat. Proč nevyužít možnost prevence, když je k dispozici? Za nejlepší možnou prevenci je považováno podání homeopatika vyrobeného přímo z vakcíny před a po očkování. Tuto úspěšnou metodu vyvinul nizozemský homeopat Tinus Smits, stejně jako homeopatickou detoxikaci. V ČR se tato homeopatika neprodávají, dají se objednat v zahraničí nebo si je zájemci mohou zakoupit u mě, mám v ordinaci všechna potřebná k povinnému očkování. Další možností je použít homeopatika, která jsou v ČR běžně dostupná, možností je víc, já doporučuji ta zde a následně podat homeopatický preparát připravený přímo z aplikované vakcíny. Ten si můžete vyrobit sami - je třeba si vyžádat stříkačku od vakcíny, na stěnách vždy nějaké množství tekutiny zbude, doma doplnit čistou vodou, protřepat, vylít a toto zopakovat 30x, poslední ředění pak podat do úst. Nevýhodou zde je, že se tělo nemůže na vakcínu připravit a postup ředění není tak přesný jako v homeopatické lékárně.

Ještě několik slov k již zmiňované homeopatické detoxikaci. Používá se při  ní několik potencí homeopaticky upravené vakcíny a umožňuje často zcela odstranit nebo aspoň zmírnit potíže, které se v souvislosti s očkováním objevily. Je ovšem třeba počítat s tím, že některé reakce při detoxikaci mohou být poměrně bouřlivé - horečky, pláč, vztek, kašel, různé kožní reakce a další. Dá se tím i zjistit, zda za zdravotní potíže očkování vůbec mohlo - pokud detoxikace proběhne bez jakýchkoliv reakcí nebo po ní nedošlo ke zlepšení stavu, očkování v tom bylo nevinně.

Těm, kteří dočetli až sem, děkuji za trpělivost a tentokrát se rozloučím slovy Wilfrieda Nellese (německý psychoterapeut, autor úžasných knih): "Zkušenost, která je a byla každému přidělena, tento člověk potřebuje. Rostu, když přitakám, zůstanu malý a slabý, když se bouřím".

Přeji vám všem krásné adventní období plné pohody a klidu v duši.