O ekzémech

 
Ekzémy jsou jednou z nejčastějších diagnóz, se kterými se v ordinaci setkávám. Proto se na ně v tomto příspěvku zaměřím, na jejich příčiny z celostního pohledu a načrtnu možnosti léčby. Nutno říct, že léčba ekzémů je jednou z nejméně vděčných terapií – často léčbě úporně vzdorují, navíc dochází někdy ke kratšímu, jindy i poměrně dlouhodobému zhoršení.

Pokud vyjdeme z psychosomatického pohledu, tak ekzém je vždy vnitřním problémem s vnějšími projevy na kůži. Proto jeho skutečná léčba nikdy nemůže být zevní, ta je vždy jen pomocná, ač se bez ní v určitých fázích lze jen těžko obejít. Ten, kdo trpí nejen ekzémem, ale i jakoukoliv jinou kožní nemocí, může snadno vysledovat, že na zhoršování a zlepšování stavu mívá výrazný vliv psychika. Má to i jasný fyziologický podklad - při nitroděložním vývoji embrya vzniká kožní a nervová tkáň ze stejné zárodečné tkáně. Proto cokoliv, co působí na naši nervovou soustavu, může působit podobně i na kůži.

Kůže nás chrání proti zevnímu prostředí a je naším hlavním kontaktním místem s okolním světem prostřednictvím jednoho ze smyslových orgánů – hmatu. Určuje naše hranice, a proto se na ní projevuje, když své hranice nerespektujeme nebo nepřijímáme a potlačujeme vlastní potřeby. Necháváme se leckdy okolím využívat nebo se neumíme jiným způsobem vymezit proti nechtěnému či nadměrnému kontaktu. Zde je jedna z vnitřních příčin vzniku ekzému. U dětí se může jednat buď o jejich vlastní hranice, kdy neumí ventilovat to, co se děje v jejich nitru, překročit je, otevřít se okolí. Jejich kůže pak doslova křičí, mokvá, svědí a na fyzické rovině ukazuje, jak moc dítě potřebuje pustit ven to, co je ukryto uvnitř. Nebo to je jen odkrývání nedostatečně nastavených hranic u rodičů, hlavně matky, která je s dítětem nejvíce v kontaktu. Čím menší dítě, tím věrnějším zrcadlem pro rodiče je... Vybavuje se mi dítě s těžkým atopickým ekzémem, jehož matka si nedokázala u pediatričky obhájit nejen odklad očkování, ale ač sama vegetariánka, dávala proti svému přesvědčení dítěti maso, protože jí paní doktorka řekla, že děti maso jíst musí. Poté, co na to takto nahlédla, učila se postupně obhájit si své názory a ekzém u dítěte vymizel bez jakékoliv jiné léčby, respektive nějakou dobu přetrvával jako kontrolka, kdy několikrát vzplanul opět ve chvíli, kdy znovu upadala do své staré pasivní role.

Další příčinou kožních problémů bývají hluboce ukryté pocity (leckdy i velice staré) – např. smutek, strach (i ze smrti), podrážděnost, zloba či nenávist, vina, křivda, bezmoc... Něco, co ve svém životě nepřijímáme, nesnášíme, potlačujeme, nechceme se tím zabývat... Jenže tyto pocity nezmizí, jsou ukryté jako kostlivci ve skříni, ubližují duši a tělo se to pak snaží zvědomit a dostat ven v podobě vyrážky, kterou se pak zabývat musíme.

U dětí by vznik ekzému měl být signálem pro rodiče, aby přehodnotili své chování či vztah, aby se snažili objevit, na jakou strunu v jejich nitru potíže dítěte brnkají, ne aby hledali viníka zevně v potravinách či v toxinech v prostředí. Často je to úzkostné, hyperprotektivní či někdy naopak chladné prostředí, ve kterém děti vyrůstají a rodiče to nevidí, protože v takovém sami vyrostli. Nejednou pak (nejen) ekzémy mizí jak mávnutím kouzelného proutku v dospívání, kdy se děti v rámci puberty dokážou proti těmto rodinným vzorcům vymezit.

Nicméně v okamžiku objevení se ekzému většina rodičů začíná hledat viníka ekzému zevně – u kojených dětí matky drží eliminační diety, snaží se udržovat non toxic domácnost, čím dál více se uzavírají před zevními vlivy. Často to i zlepšení přinese, ale v žádném případě se nejedná o vyléčení ekzému, vždy je to jen odstranění zevního spouštěče. Navíc zlepšení bývá často jen přechodné, protože už svým principem vede ke stále větší úzkosti – matka hlídá stravu svou i dítěte, rodiny praktikující non toxic domácnost se často bojí své dítě pustit kamkoliv jinam – k prarodičům, do školky, na návštěvu, protože tam non toxic prostředí není. Dostávají se tím do spirály stále většího strachu z okolí, uzavírají hranice své i svého dítěte... Z dítěte roste křehká skleníková květinka, která může dobře fungovat (= být bez ekzému) ve svém vlastním prostředí, ale při polevení uvedených opatření se ekzém znovu hlásí ke slovu.

Řešením zde není non toxic domácnost a strava, ale non toxic vnitřní svět rodičů i dítěte. Vytáhnout na světlo své kostlivce, podívat se na ně a hledat řešení, měnit své navyklé vzorce, dát dítěti důvěru, že zvládne vlastními silami „nepřátelský“ zevní svět, je ovšem mnohem, mnohem těžší než se zaměřit právě na to zevní, co ekzém „způsobuje“... Bývá to dlouhá cesta, ale fáze vzplanutí a zklidnění ekzému jsou dobrým vodítkem toho, jak daleko jsme se na této cestě dostali. Je to cesta, která vede k vnitřní svobodě a důvěře v život, což je největší dar, který můžeme dát svým dětem. Je to i něco, co jsem zažila u svých dětí. S odstupem mnoha let již vím, že jejich ekzém a později i astma mi změnilo neuvěřitelně život k lepšímu... Tehdy jsem z toho ovšem byla zoufalá, tak jako mnoho rodičů, se kterými se setkávám v ordinaci, dnes jsem za tuto zkušenost vděčná.

Rüediger Dahlke ve své knize „Nemoc jako řeč dětské duše“ píše, že pokud trpíme ekzémem my nebo naše děti, měli bychom si pokládat otázky typu: „V kterých oblastech se nesprávně vymezujeme?“ „Kde nedokážeme správně říkat ne?“ „Proti čemu vyrážíme?“ „Jakou agresivitu v sobě nebo okolí našeho dítěte potlačujeme?“ „Jak dokážeme být odvážnější a bojovnější, jak by se to mohlo podařit našemu dítěti?“

Vzhledem k tomu, že vnitřní proměna vyžaduje čas a někdy vůbec netušíme, kudy se při hledání příčin vydat, je samozřejmě potřeba se soustředit i na faktory zevní, ale dát jim jen tu důležitost, kterou si zaslouží. Domácnost bez chemie v rozumné (ne fanatické) míře by měla být samozřejmostí a to hlavně z úcty k přírodě i sobě samému. To samé platí pro stravování, měli bychom jíst to, co našemu tělu prospívá, což může být u každého něco jiného a také se to mění v průběhu ročních období. O stravování píšu více zde . A ač je tématem článku obezita u dětí, své si tam může najít každý.

Je potřeba si uvědomit, že správně osídlené střevo je pro fungování našeho těla zásadní. Uvádí se, že jeho vstřebávací plocha je neuvěřitelných 300m2. Pokud nesprávným stravováním jeho funkci narušíme, dochází k negativní odezvě na úrovni celého těla. Navíc v trávicím systému je obrovské množství neuronů a trávicí soustava a mozek spolu prostřednictvím periferní nervové soustavy, hormonů a imunitního systému neustále komunikují. Některé součásti střevního mikrobiomu produkují neurotransmitery, stejně jako naše neurony v mozku a prostřednictvím bloudivého nervu tak mohou s mozkem komunikovat přímo. Proto jakýkoliv stres tak snadno ovlivní trávení a to pak následně i další orgány včetně kůže. Mnoho lidí užívá v dobré víře probiotika, protože si myslí, že tím upraví narušenou střevní flóru. Problém je v tom, že probiotika sama nedokážou poměry ve střevě změnit, patogenní bakterie tam stále zůstávají, zlepšení bývá proto jen přechodné po dobu jejich užívání – po jejich vysazení počet zdravých mikroorganismů ve střevě opět rychle klesá. Ani u někoho oblíbená hydrokolonterapie to nedokáže změnit. Ač mnoho lidí po její aplikaci pociťuje úlevu až euforii, bývá jen krátkodobá, protože sice dočasně odstraní nahromaděné toxiny, ale neumí obnovit přirozený biofilm střeva. Zde mohou být řešením homeopatické střevní nosody, které umí obnovit vnitřní rovnováhu ve střevě a umožní trvalé osídlení střevní sliznice prospěšnými mikroorganismy. Trvalé tedy jen do té doby, než ji opět zničíme např. antibiotiky. Význam těchto střevních nosod je jasně vidět u některých pacientů, u nichž průlom v léčbě ekzému nastal právě až po jejich zařazení do terapie. Homeopatie zde o stovky let předběhla „moderní“ medicínu, která až v posledních letech objevila možnosti tzv. transplantace stolice v léčbě některých nemocí.

A jaké jsou možnosti léčby ekzému?

Hlavním cílem je pochopit, proč ekzém do našeho života vstoupil, co nám tím naše duše vzkazuje. Pokud ho jakoukoliv terapií „odstraníme“ bez pochopení příčiny, je jen otázkou času, kdy se vrátí nebo objeví v jiné podobě.

Z výše uvedeného vyplývá, že na prvním místě by měly být metody vedoucí k psychické pohodě. Při stresu dochází ke zhoršenému prokrvování kůže - známe to i z úsloví „zblednul strachy“. Při reakci na akutní stres je to přiměřená reakce, krev je potřeba pro ten okamžik v důležitějších orgánech (srdce, svaly ad...), které potřebujeme pro vyřešení akutní situace – útok či útěk. Pokud je ovšem stres chronický, vede při dlouhodobém omezení správného prokrvování k poškozování kůže a jejímu horšímu hojení. Takže jsou to různé relaxační techniky, meditace, hypnóza či autohypnóza, jóga, čchi kung a mnoho dalších, záleží na každém, kterou si vybere a hlavně kterou bude pravidelně praktikovat.

Pro mě je základem homeopatická léčba, která je vždy individuální, většinou dlouhodobá a vyžaduje mnoho trpělivosti od nemocného i homeopata. Je třeba počítat se zhoršováním ekzému v průběhu léčby, ale odměnou pak není jen vymizení ekzému, ale i celkově lepší zdravotní stav. Nemělo by se ale jednat jen o pouhé cucání doporučených kuliček, ale i o aktivní změnu náhledu na zdraví a nemoc. Ale jak už jsem psala někdy dříve, homeopatická léčba umožní člověku, aby se otevřel i jinému pohledu na sebe.

Vnitřně se používá např. čaj z lapacha (stabilizuje imunitní systém a zmírňuje kožní záněty), kopřivový čaj (jemně pročistí vnitřní prostředí), Enterosgel nebo křemelina (detoxikují střevo)... Samozřejmostí by měl být dostatečný přísun čisté vody.

Zevně u kojenců někdy pomáhá mateřské mléko, které zmírní svědivost, z méně známých prostředků Bachův Rescue krizový krém, Halicar (homeopatická mast), neemový olej (na rudé, zánětlivé, hnisavé projevy na kůži).

Je potřeba se pokud možno vyvarovat mastí s kortikoidy, které sice přinesou dočasnou úlevu, ale v dlouhodobé perspektivě stav zhoršují. Při jejich delším používání dochází k narušení vnitřního hormonálního systému, kdy pak při sebemenším stresu reaguje kůže neúměrným zhoršením, to opět zhorší psychiku a bludný kruh se uzavírá. Kortikoidy mají své místo při krátkodobém použití v případě extrémního zhoršení ekzému. Ale měly by být použity s vědomím, že nejde o léčbu, ale jen o přechodné potlačení, které ale může dočasnou úlevou od neúnosného svědění zlepšit psychický stav a tím nastartovat úzdravu. Stejně tak není vhodné potlačovat ekzém oblíbenými mastmi se zinkem či odvary s tříslovinami (černý čaj, dubová kůra). Nemají sice nežádoucí hormonální účinky, ale z celostního pohledu působí podobně – poruchu z kůže zatlačí hlouběji do organismu, kde není sice vidět, ale může se projevit v podobě astmatu, hyperaktivity, tiků či dalších poruch.

Důležité je také nepoškozovat imunitní systém neúměrným „léčením“ běžných infekcí, srážením horečky apod. Tělo je schopné si s naprostou většinou infekcí poradit samo, stačí mu na to jen dopřát čas a klid.

Jaro je symbolem nového začátku, příroda se znovu probouzí k životu po zimním odpočinku. Přeji vám všem krásné jaro a pokud nejste zcela v harmonii sami se sebou, tak nový začátek v pohledu na své potíže.