O zimním slunovratu

Dnes brzy ráno nastal zimní SLUNOVRAT. Kéž přinese po včerejší temné události potřebné světlo do  našich duší, kéž to světlo léčivě obejme ty, kterých se tragédie přímo dotkla a provází je na dlouhé nelehké cestě ke smíření se s ní.
 
Protože nám všem život přináší události, které ovlivnit nemůžeme, které jen můžeme lépe či hůře zvládnout,  je o to důležitější pečovat o to, na co vliv máme. Abychom se měli o co opřít právě v těch těžkých chvílích.

Stejně jako nějakou dobu bude trvat, než bude znatelné, že se dny prodlužuji, tak i v životě se často to důležité děje plíživě a my si to vůbec neuvědomujeme. A pak se nejednou divíme, kam nás to život zavedl. V lepším případě jsme třeba i neuvědoměle pracovali na jeho zlepšení a pak se radujeme, jaké jsme měli štěstí. V horším jdeme dlouho proti sobě a pak lajeme osudu, co nám to postavil do cesty, ať už v podobě nemoci, vyhoření či odcizení se s přáteli, blízkými, partnerem. Přitom každý den zaséváme semínka dnů dalších, každý den se o ně staráme či je necháváme ladem.

Čas mezi zimním Slunovratem a koncem roku nás vyzývá k ponoření se do sebe, uvědomění si všeho, co nám už neslouží, co nám leckdy i ubližuje, co je na čase nechat odejít. I když se nám nechce, i když se toho bojíme, protože co kdyby po tom starém zůstala prázdnota. Ale právě z prázdnoty může přijít něco nového, něco, co možná už dlouho v životě postrádáme, aniž bychom si toho byli vědomi. Využijme tyto dny nejen k setkávání se s rodinou a s přáteli, ale dopřejme si také schůzku sami se sebou. Se svou duší, která nejlépe ví, kam máme směřovat své další kroky pro dobro nejen své.

Přeji vám všem pokojné dny konce tohoto roku i všechny dny roku následujícího. Ať v nich zaséváte jen semínka přinášející dobro vám i okolí.

Helena