O streptokokových angínách III.

Když jsem psala článek o streptokokových angínách, netušila jsem, co mě čeká (i když jsem asi mohla a měla...). Mám pocit, že od té doby neřeším nic jiného. Přátelé, já chápu vaše obavy (sama jsem je mívala a v některých oblastech stále mám) a ráda vás na vaší cestě nechemického léčení podpořím, poradím telefonicky, co je možné doplnit v AKUTNÍM stavu. Ale opravdu nejde řešit několikaměsíční opakující se angíny s přehršlí ATB po telefonu či mailu, je třeba klasická konzultace, ať už u mě nebo někoho jiného.

Rovněž vám nemohu zaručit, že pokud budete léčit streptokoky ve výtěru bez ATB, nebude to mít následky v podobě revmatické horečky nebo poststreptokokového zánětu ledvin. Mohu vycházet jen ze svých zkušeností, kterých mám v tomto směru dost, že je to extrémně nepravděpodobné a nikdy jsem to nezažila. A také z toho, že výskyt těchto onemocnění je v naší zemi mizivý. Pokud by streptokoky toto významně často vyvolávaly, tak při jejich současném výskytu v populaci, by musely být tyto následky na obrovském vzestupu. ATB se navíc nasazují často s takovým zpožděním, že tvorbě rizikových protilátek zabránit ani nemohou a je to spíše alibismus če neochota přehodnotit zaběhané stereotypy.

Abychom si rozuměli – nemám na mysli akutní onemocnění s horečkou, angínou a celkově zhoršeným stavem. Tam jsou ATB na místě. Myslím to, co trápí mnohé z vás – neurčité potíže s pozitivním výtěrem. A lékaři nasazují další a další ATB, pak přechází na píchaný penicilin a někteří doporučují i odstranění mandlí. Což stejně nic nevyřeší, streptokoky si budou dál vesele žít na sliznicích a tělo přijde o účinnou obranu proti infekcím. Do toho vás straší, někdy i dost nevybíravě, že pokud se takový pozitivní výtěr nepřeléčí, čeká vás postižení srdce, kloubů, ledvin...

Já je i chápu. Jednak se prostě jistí – byl by to pro ně dost malér, kdyby jejich pacient, který má v záznamu pozitivní nález ve výtěru, na který nenasadili ATB, prodělal některé poststreptokokové onemocnění. Navíc nemůžou nabídnout vůbec nic jiného, tak předepíšou ATB. Ti osvícenější z nich (a rovněž ti, kteří se rádi takových opakovaně nemocných zbaví, protože prostě v rukou nic nemají) doporučí vyhledat nějakou alternativu nebo tomu aspoň nebrání. Bohužel asi tvoří menšinu. Ale jak vidíte, už se ke mně dostala první žádost od praktika o konziliární vyšetření. Třeba se dožiju i toho, že se to stane běžnou praxí.

Ale velká část lékařů těm, kteří se pro tuto cestu rozhodnou, vyhrožuje nenávratným poškozením zdraví. Voláte mi pak plni strachu z následků, což je pochopitelné, ale co je horší, máte strach ze svého lékaře, z jeho reakce, když opakovaná ATB odmítnete. Lékař má být váš průvodce, rádce ve světě, ve kterém se neorientujete. Ne diktátor vyžadující slepou poslušnost. Má zvážit všechna pro a proti u toho konkrétního člověka a přesvědčit ho S RESPEKTEM K NĚMU o navrhovaném postupu.
 
Pokud se zastrašování týká i vašeho lékaře, tak až vám tím příště bude vyhrožovat, zeptejte se ho, jestli vám zaručí, že pokud se to ATB opět a opět přeléčí, že streptokoky trvale (nebo aspoň na dlouhou dobu) zmizí a hlavně, že následky nehrozí. A také ať vás ubezpečí, že nedojde k poškození těla ATB. Takovou záruku vám nikdy nedá.
 
Stejně jako vám ji nedám já, pokud zvolíte mou cestu. To rozhodování a riziko je prostě na vás. Ale o tom život je, žádné záruky nám nedává.
 
Přeji vám, abyste se dokázali rozhodovat s důvěrou v sebe, v to, co vám přijde správné. Protože ono každé rozhodnutí je nakonec správné – dovede nás tam, kam potřebujeme. Někdy holt oklikou a někdy trochu bolestně.

Helena