O streptokokových angínách I.


Nález tzv. spálového streptokoka ve výtěru krku je jedním z nejčastějších důvodů nasazení ATB. A je nutné říct, že často neopodstatněně. Rozhodně se totiž nedá klást rovnítko mezi pozitivní nález a nutnost ATB léčby.

V článku o horečce jsem slíbila, že napíši o problematice streptokokových infekcí.  Jenže začátkem roku výrazně ubylo rodičů, kteří se mnou tuto problematiku řešili, tak jsem to odložila. Ale uplynulé dva týdny to bohatě vynahradily. Odhaduji, že jsem během nich ?spálovou? angínou provedla bez ATB dobré dvě desítky dětí i dospělých.
 
Napřed trocha teorie. Je třeba rozlišit mezi spálou a tzv. spálovou angínou. Obojí je způsobené beta hemolytickým streptokokem skupiny A. Pro spálu je charakteristická horečka, angína a vyrážka, pokud k vyrážce nedojde, nejde o spálu, ale jen o angínu. Spála je závažnější,  je způsobena kmenem streptokoka, který produkuje toxin, který je zodpovědný právě za vyrážku a může mít i přímé toxické účinky. Existují 3 typy těchto toxinů, po jejich prodělání následuje celoživotní imunita, takže pravou spálu lze prodělat maximálně 3x za život. V případě spály je nutný mnohem důraznější klidový režim a dlouhá rekonvalescence.

Ale pravá spála není to, co už dlouhé roky trápí děti a tím i jejich rodiče. Problematické jsou právě ty spálové angíny. Asi každý pediatr má v ordinaci  řádku dětí, u kterých se přes řádné přeléčení ATB (často včetně dlouhodobě působícího injekčního penicilinu)  tato angína vrací a vrací a vrací... Znám mnoho dětí, které měly ATB mnohokrát po sobě (rekord byl 8x během jednoho roku).  Až než se dostala ke slovu homeopatie :)

Streptokokové infekce je dle klasické medicíny nutné léčit ATB, aby se předešlo vzniku pozdních následků, které už nejsou způsobeny streptokoky, ale imunitní reakcí organismu proti nim. Některé tkáně těla jsou totiž dosti podobné streptokokům a vzniklé protilátky je mohou poškodit. Obávaná bývala zejména revmatická horečka postihující srdce, dále postižení ledvin a kloubů. Jenže většina lidí protilátky stejně tvoří, jejich tvorbě se zabránit nedá, protože k ní dochází často ještě před tím, než propuknou první příznaky nemoci nebo nemoc probíhá jako běžné onemocnění dýchacích cest. Navíc konkrétně poškození ledvin je spojováno se streptokokovými infekcemi kůže, které ani nemusí mít klinický průběh. Za čtvrt století od promoce jsem zažila asi 5 dětí s poststreptokokovým  zánětem ledvin a ani jedno z nich nemělo v předchorobí angínu či hnisavé onemcnění kůže. A jednu holčičku s revmatickou horečkou rovněž bez předchozí infekční anamnézy. Hodně zeširoka o této problematice (a nejen o ní) píše americký pediatr dr. Mendelsohn v knize ?Jak pečovat o zdraví dítěte... navzdory vašemu lékaři?. Doporučuji si ji přečíst.

Lege artis postup je dát na 10 dnů ATB. Stačil by penicilin, ba by byl přímo nejlepší, ale momentálně není moc k sehnání. Tak se dávají širokospektrá ATB devastující střevní mikrobiom. O tom jsem psala zde .
 
Ale jak píšu výše, ono to často nestačí. Angíny se vrací. Proč? Protože medicína, jako ostatně u všeho, řeší jen důsledek. Dáme ATB, zabijeme streptokoky a co na tom řešit víc? Pokud jde o jednorázovou záležitost, ATB pomohou a nedojde k začarovanému kruhu recidivujících angín, budiž, proč si někdy nepomoci. Ale pokud se angíny stále vrací, nemá medicína co nabídnout.

V tomto případě je potřeba si uvědomit, že nejde ani tak o zlé streptokoky, ale o konkrétního jedince, který jim umožní, aby nemoc vyvolaly. Od toho máme imunitu, aby se nejen o streptokoky postarala. Je nutné uvědomit si pozadí, na kterém dochází k opakovaným nemocem. Pokud je člověk v pohodě, nemá důvod být nemocný, odolá virům i bakteriím. Dokud jsem ještě pracovala jako praktická dětská lékařka, byly dny, kdy jsem vyšetřila desítky infekčních nemocných. Pokud jsem byla v míru se sebou, neonemocněla jsem nikdy. Ale když jsem řešila nějaké problémy, byla z nich ve stresu a nedokázala si nad tím udržet nadhled, stačilo jediné nemocné dítě, abych se infekci neubránila. O tom, zda onemocníte, nerozhoduje to, zda někde potkáte streptokoka či jiný patogen, rozhoduje to, zda se mu dokážete ubránit. Nemoc nikdy nepřichází náhodně, vždy odráží to, co právě žijeme. Tady je potřeba začít, uvědomit si, co nám tělo nemocí říká.
 
A jaké jsou možnosti homeopatie? Až neuvěřitelné. Poprvé jsem spálu léčila jen homeopaticky u syna před asi 18 lety, pak spálovou angínu u sebe a od té doby desítky převážně dětí každý rok, některé z nich ještě na ?obvodě?. Výsledkem bylo, že se angíny přestaly vracet a děti byly celkově zdravější. Žádnou následnou komplikaci jsem nikdy nezaznamenala. A to jsem tehdy u syna (byly to mé homeopatické začátky) byla hodně nervózní, jestli ho nepoškozuji. Jenže jemu se tehdy vyrážka objevila až poté, co jen s homeopatiky překonal horečky a bolest v krku a mně přišlo nesmyslné mu v tuto chvíli ATB na 10 dnů dát. Konzultovala jsem to i s tehdejším primářem dětské kliniky a i on ? naprosto klasický lékař ? mě v tomto rozhodnutí podpořil.

Nebudu zde dávat úplně konkrétní doporučení na homeopatika, léčba patří do rukou zkušeného homeopata. Nicméně většinou akutní nemoc probíhá pod obrazem Belladonny a může i sama o sobě stačit. Pokud ne, konzultace je nutná. Dále je třeba nesnižovat teplotu, ale dát homeopatika, která průběhu teploty odpovídají,  a v případě vyrážky se ji nesnažit potlačit, ale naopak podpořit potíráním slanou vodou (2 vrchovaté polévkové lžíce na litr vody). Pamatujte si, že kůže je velký čistící orgán, co se skrze ni dostane na povrch, neškodí vevnitř.
 
Závěrem bych zmínila ještě několik nešvarů týkajících se problematiky streptokoků, se kterými se stále setkávám. V lepším případě při požadavcích ze školek či škol, ať se dětem provedou výtěry, ?protože je toho ve třídě hodně, ať se odhalí a přeléčí bacilonosič?.  Je třeba vědět, že asymptomatických nosičů spálového streptokoka (tj. těch, kteří ho na sliznicích mají, ale neškodí jim a nevyvolává onemocnění) je v populaci 10-20% a nejsou považováni za zdroj infekce. Takže léčit je nedává smysl. To samé platí pro rodinné příslušníky.
 
Bohužel co je horší, že se s tímto doporučením setkávám občas i u lékařů :(. U těch navíc přistupuje další nešvar, provádění kontrolního výtěru po přeléčení ATB a v případě pozitivního nálezu nasazení dalších ATB. Dále je častým nedobrým zvykem odběr tzv. ASLO a při zvýšené hodnotě opět nasazení ATB. Nebudu vás zatěžovat tím, co ASLO je (koho se to týká, ví), každopádně jediná indikace k jeho nabrání je podezření na akutní revmatickou horečku. Žel měla jsem několik lidí léčených opakovaně ATB právě pro jeho zvýšenou hladinu. Posledním bodem jsou špatně zvolená ATB, která se v případě těchto infekcí nasazovat nemají. Buď z důvodu, že na ně streptokoky nejsou citlivé (cefalosporiny 2. generace) nebo proto, že pokud by se jednalo o angínu probíhající v rámci mononukleózy, což se nedá bez odběrů poznat, mohou vyvolat rozsáhlou toxickou rekci na kůži (aminopeniciliny).

Tyto informace nejsou žádné mé ?alternativní? výmysly. Čerpám z článku ?Běžné streptokokové infekce ? mýty a omyly? z časopisu Pediatrie pro praxi z roku 2011, autoři jsou lékaři pracující na Klinice dětských infekčních nemocí v Brně a jejich doporučení zní:

  • asymptomatické nosiče pyogenního (?spálového?) streptokoka není třeba identifikovat ani léčit
  • provádět kontrolní kultivace po terapii akutních tonzilitid/faryngitid není doporučeno
  • provádět výtěr z krku rodinným příslušníkům pacienta s opakovanými streptokokovými infekty není indikováno
  • neodebírat ASLO, pokud není podezření na akutní revmatickou horečku
  • při léčbě tonzilitidy je vhodné se vyhýbat aminopenicilinům a cefalosporinům II. generace (např. Augmentin, Amoksiklav, Zinnat, Cefzil, Medoxin apod.)

Toliko z mé strany ke streptokokům.

Přeji vám krásné jarní dny

Helena