O horečce podruhé
„Četla jsem Vaše články, řídím se Vaší radou ideálně nesnižovat a nechat tělo léčit, ale možná bych v této oblasti uvítala ještě článek, který by více vysvětloval či možná i negoval rozšířené povědomí o nutnosti snižování horečky. Mnoho mých kamarádek odmítá tento můj názor na nesnižování z důvodu následného dopadu na klouby, případně febrilní křeče atd...u těch křečí si ještě odpověď najít umím, ale když mi řeknou, že se ta horečka pak "vrazí" do kolen a ve stáří budou děti bolet klouby, tak vlastně také znejistím...a zároveň, když přijdou k pediatrovi a řeknou, že horečku nesnižují, tak pediatři reagují až podrážděně, jak to, že nesnižujeme, co jsme to za rodiče...“
Tímto tedy plním její přání, ale cítím, že je třeba uvést nejen odpovědi na výše zmíněné, ale i to, jak jsem se k tomuto mezi lékaři výrazně menšinového přístupu dostala. Protože ho nemůžu podložit vědeckými daty, ale pouze praxí. I když pouze, rozhodující jsou výsledky a ty jsem mohla vidět nejen u mých dětí a u sebe, ale u i mnoha dalších v mé pediatrické praxi.
Také jsem pět let svým dětem horečku poctivě snižovala v domnění, že jim pomáhám „bojovat s nemocí“ a vůbec mě nenapadlo, že bych to dělat neměla. Dělalo se to tak vždy, byl to doporučený léčebný postup, který jsem také ve svých pediatrických začátcích brala jako naprosto nezpochybnitelný a pohoršovala se, když přišli rodiče, kteří to nedělali. Až do roku 2005, kdy se mi dostala do ruky kniha německého pediatra „Dětské nemoci a jejich přirozená léčba“, ve které autor objasňuje, že srážení horečky je něco, co tělu rozhodně nepomáhá. Poprvé jsem se nad tím zamyslela ve všech souvislostech a bylo mi okamžitě jasné, že je to velká pravda. Od toho okamžiku už jsem doma antipyretika NIKDY nepoužila.
První horečka přišla již za 14 dnů od mého "prozření". A byla to rovnou pořádná zatěžkávací zkouška a zázrak zároveň. Syn, tehdy pětiletý, měl neštovice a vysoké horečky kolem 40°C skoro 4 dny . Ač jsem byla přesvědčena, že postupuji správně, klidná jsem rozhodně nebyla. Zvláště když v průběhu horeček začal blouznit, zmítal se v posteli a vykřikoval, že nemůže spát, protože je tam prý málo trávy... Dala jsem mu homeopatika a on se během pár vteřin uklidnil a usnul. To byl ten zázrak. Ne, horečka razantně neklesla, to jsem ani nečekala, ale to zázračné zklidnění bylo neuvěřitelné. Nutno podotknout, že to byly mé homeopatické začátky, takhle promptní zlepšení jsem do té doby ještě nezažila a nemohla jsem tušit, že s homeopatiky ho budu zažívat v průběhu dalších let často. I tak jsem ještě několik dalších horeček úplně klidná nebyla a doufala, že synům nepoškozuji zdraví. Ale postupem času obavy vymizely a zůstala jen důvěra. Pomohlo mi v tom i to, že v té době jsem sama mívala cca 1x měsíčně 1-2denní horečku, kterou jsem si samozřejmě rovněž nesnižovala a dalo se s ní v posteli vydržet. A hlavně jsem viděla u nás všech efekt – v nenávratnu bylo dlouhé marodění, kdy horečka s antipyretiky stoupala a klesala několik dnů a pak jsme se z toho další dny i týdny vzpamatovávali. Standardem se postupně stalo, že po 1-2 dnech horečka ustoupila a my byli zdraví, maximálně jsme ještě pár dnů dokašlávali či dosmrkávali. Nemůžu nevzpomenout telefonát známého před několika lety 23.12., chtěl mi popřát krásné Vánoce a já mu řekla, že ležím s horečkou. Litoval mě, že budu mít zkažené svátky a dost nevěřícně reagoval, když jsem mu řekla, že svátky budou v pohodě, že mi druhý den už bude dobře. A bylo. Ráno už bez horečky, jen ještě trochu slabá, jsem v pohodě vyvenčila naši pejsku a během dne zmizela i slabost.
Tolik k mé cestě. O horečce už jsem jednou psala, už hodně dávno, ještě v dobách, kdy jsem působila jako praktická lékařka pro děti. Nechci se opakovat, to zásadní tam je popsáno, např. to, že výše horečky sama o sobě nic neznamená, kdy zbystřit a vyhledat lékaře. K přečtení je to zde
.Teď tedy k jednotlivým bodům dotazu:
Febrilní křeče
To zásadní je popsáno ve výše zmíněném článku. Zde bych jen zdůraznila, že febrilním křečím se prakticky zabránit nedá. Za 18 let, kdy jsem působila ve zdravotnictví coby pediatr ať už na klinice nebo ve své praxi, bych spočítala na prstech jedné ruky křeče vzniklé na vrcholu horečky. Naprostá většina jich vzniká při jejím nástupu, kdy rodiče často ani nemají tušení, že dítě je nemocné. Důležité je, že ač jejich průběh vypadá jako epileptický záchvat, nejsou spouštěčem epilepsie, nemohou ji vyvolat... Někdy ovšem mohou být jejím prvním projevem (ale za čtvrt století od promoce jsem se s tím nikdy nesetkala). Každopádně vždy by se měly vyšetřit, křeče mohou být projevem i něčeho jiného, mimo epilepsii např. rozvíjející se metabolické poruchy (ale ani s tím jsem se nesetkala). Téměž vždy jsou to jen prosté ferbrilní křeče, mohou se i u některých dětí opakovat, ale není to časté.
Bolesti kloubů ve stáří z nesrážení horečky
Je to poprvé, kdy jsem na toto spojení narazila, ať už v rámci studia medicíny, v literatuře či praxi. Netuším, kde k tomu tazatelky přišly. Jediné, co mě napadá, že jde o záměnu s revmatickou horečkou jako následkem streptokokové infekce. To je téma samo o sobě a slibuji, že o něm v blízké době napíšu víc. Rozhodně nesouvisí se snižováním či nesnižováním teploty.
Proč reagují lékaři podrážděně?
Inu proto, že převzali to, co se učili, stejně jako já kdysi, a jinou možnost prostě neznají. Nikdy nedoprovázeli dítě s horečkou bez antipyretik, neznají to ani u sebe. Medicína je převážně zaměřena na potírání symptomů, ne na léčení jako takové.
Vyčerpání
Jako důvod snižování bývá také uváděno to, že horečka je pro tělo vyčerpávající. To jistě je, ale opětovné srážení a její následný nevyhnutelný vzestup vyčerpává tělo stejně, ne-li více. Navíc ji lze mírně snížit a učinit snesitelnější i fyzikálními metodami. A my, kteří se řídíme výsledky a ne vědeckým dokazováním, že homeopatika jsou neúčinná, víme, že homeopatika s nepříjemnými doprovodnými symptomy pomohou, a tudíž je používáme.
Závěrem bych shrnula výhody a nevýhody obou přístupů:
Výhody nesnižování
- Dítě je rychleji zdravé, dle zkušeností mých i mnoha maminek trvají horečky několik hodin až dva dny, rekonvalescence je rychlá. Samozřejmě, jsou i výjimky, za 18 let nesnižování u mých dětí trvala horečka déle asi 1-2x. Pak je vždy na místě zhodnocení stavu a vyšetření CRP a na základě toho se volí další postup. Většinou jde stejně jen o virózu, jen poněkud agresivnější, a postup se nemění.
- Dítě leží a nemoc vyleží. V případě uměle snížené teploty působí zdravě a řádí, ale jen do té doby, než teplota opět začne stoupat.
- Dítě je zdravé i v mezidobí, nemá věčně nudli u nosu, nepokašlává.
- Imunitní systém se trénuje, není zmatený zákroky, které míří proti němu, což snižování horečky je. Považuji snižování teploty za zločin na imunitě. Jsem přesvědčena, že příroda je mnohem moudřejší než všichni odborníci, a když nás obdařila horečkou, věděla, proč to dělá. Nikdo neví, co přijde v budoucnu, nové viry a bakterie třeba z tajících ledovců. Antibiotika přestávají fungovat, proti většině virů medicína nemá nic, takže dobře fungující imunitní systém je nutností.
- Rodiče se naučí dítě při horečce doprovázet, být s ním celou dobu, poznají pak, když je při nemoci něco jinak, divně, což může být důvodem vyhledat lékaře. Nemůže se jim stát, že dají dítěti na noc Nurofen, aby se vyspalo a odpočinulo si, a ráno ho najdou v těžkém stavu způsobeném např. meningokokovou sepsí (přesně k tomuto došlo před několika lety v Praze). Z toho plyne ponaučení, že i pokud se rozhodnete horečku snižovat, zůstává nutností dítě i v noci průběžně sledovat.
Nevýhody nesnižování
- Je to prostě nepříjemné, bolest hlavy i celého těla, rozlámanost, únava (s tím vším pomohou homeopatika). Ale tak to prostě v životě je - co je cenné, nějaké úsilí vyžaduje. Tak jako se dítě nenaučí chodit bez pádů, nevybuduje si zdravý imunitní systém bez infekcí a jejich úspěšného překonání vlastními silami. Zkratky většinou nikam nevedou. Ovšem každá nemoc je jiná a pokud ji dítě samo bez pomoci nezvládne, je třeba s vděčností přijmout i klasické léky, např. ATB.
- Zvláště v začátku to vyžaduje odhodlání rodičů, dívat se na dítě rozpálené horečkou není lehké a nutkání ho potíží zbavit, byť jen dočasně, je velké.
- Rodiče mají pocit, že něco dělají, nepřipadají si tak bezmocně při pohledu na dítě v horečkách, odstraní se nepříjemné doprovodné symptomy (bolesti, neklid, halucinace).
- Ve chvílích, kdy horečka klesne a dítě působí zdravě, se mohou oddat víře, že už nestoupne.
- Dělají to tak skoro všichni, doporučují to i lékaři (kromě mě a pár dalších podivínů), takže mají oporu ve většinovém názoru.
- Často tělo časem přestane horečku vytvářet (kdo by se taky snažil, že, když to „léky“ vždy zmaří), rodiče mají radost, protože už je to neděsí... Často slýchám větu, „horečky dřív míval, ale teď už je naštěstí nemá, maximálně do 38°C“...
Čímž přecházíme k nevýhodám snižování
- Děti nejsou zdravější, při nemoci mívají už sice jen kolem 38°C, ale zato se to táhne 2-3 týdny a po pár dnech, kdy znovu chodí do školky či školy, se to celé opakuje.
- Děti mají víceméně skoro pořád rýmu nebo pokašlávají, jsou unavené...
Na obvodě jsem působila 10 let a děti, jejichž rodiče teploty snižovat přestali, jsem pak už téměř nevídala jako nemocné, ale jen při preventivních prohlídkách. Samozřejmě i u nich sem tam nějaká nemoc přišla, ale trvala krátce a rodiče si poradili sami.
Závěrem bych ale chtěla upozornit na to, že není možné jen přestat horečku snižovat, ale je třeba se i naučit, jak při ní pomoci. Zvláště pokud je vysoká a trvá déle, je to pro organismus náročné. Je třeba i vědět, čeho si všímat a co pomůže při doprovodných potížích. Málokdo by vydržel třeba 24 hod. s třeštící hlavou. Ideální jsou homeopatika, která mohou pomoci se všemi symptomy. Pokud jim někdo nevěří či je používat nechce, může použít bylinky nebo něco jiného.
A hlavně je důležité se horečky přestat bát – horečka nepřichází jako nepřítel, který nám ubližuje, ale jako přítel, který pomáhá.
Přeji vám pevné nervy a víru v sebeuzdravující schopnosti těla nejen při horečce.
Helena ❤️