Ač jaro začalo před týdnem, v těchto nádherných dnech se zdá, že je v plném proudu. Všechno kvete (snad to v následujících dnech, kdy předpověď hrozí mrazem, nezmrzne), rodí se mláďata, prosecký rybníček Pekařka je plný pulců. Ale děti, ty si přicházejí na svět kdykolivv průběhu roku. Pokud je tedy jejich čas.

Některé však na sebe dávají hodně dlouho čekat, jak vědí páry marně či dlouhodobě se o potomka snažící. Moderní medicína sice některým pomůže, leč zatěžuje matku i budoucí dítě často dlouhodobou hormonální
léčbou. Homeopatie pomáhá s léčbou neplodnosti bez této zbytečné zátěže a je v tom dosti úspěšná. Asi každý déle praktikující homeopat má „na svědomí“ pěknou řádku takto narozených dětí.

Ale dnes bych chtěla napsat o holčičce, o které dodnes nevím, zda jí pomohla na svět homeopatie nebo jen několik dobře zvolených slov. Možná kombinace obojího. Připomněla mi ji opětovná návštěva její matky, která u mě předtím byla jedinkrát před více než třemi lety.

Tehdy přišla s žádostí o pomoc při léčení několik měsíců přetrvávající cysty na vaječníku, kvůli které nemohla absolvovat plánované umělé oplodnění. Dle lékařů neměla žádnou naději na otěhotnění přirozenou cestou – jeden vejcovod měla odstraněný, druhý kvůli srůstům zcela neprůchodný.

Zvolila jsem homeopatika na léčbu cysty a k tomu jsem jí vyprávěla jeden příběh ještě z dětské ordinace o holčičce, která se narodila až po sterilizaci matky. Řekla jsem jí tehdy, že dokud ten jeden vejcovod má, nemá se vzdávat naděje, že by to mohlo jít i přirozeně.

ŽE POKUD ŽIVOT PŘIJÍT MÁ A CHCE, CESTU SI NAJDE, I KDYŽ SE TO ZDÁ NEPRAVDĚPODOBNÉ AŽ NEMOŽNÉ.

Navíc homeopatika dokáží často srůsty úspěšně rozrušit. Paní to potěšilo, vzala to jako naději do budoucna, snad pro další dítě, teď už byla duševně připravena na umělé oplodnění a nechtěla to odkládat.

Že mi zavolala asi za 3 týdny, že cysta zmizela, to mě nepřekvapilo, pracuji s homeopatiky už mnoho let a vím, co umí. Ale i přes to, co jsem jí vyprávěla a mou víru, že by to mohlo jít i bez umělého oplodnění, mě překvapilo, když mi za další asi 3 týdny volala, že je těhotná a otěhotněla přirozeně. Přece jen tak rychle jsem to nečekala. A já nevím, pomohla homeopatika nebo jen to, že jsem jí dala naději a tím uvolnila cestu geniálním schopnostem těla? Schopnostem, o kterých nemá medicína ani potuchy? Nejdou totiž změřit a dát do škatulek...

Tady nešlo o „psychickou“ neplodnost. Každý asi slyšel o ženách, které byly z medicínského hlediska zdravé a nebyl důvod, aby neotěhotněly. Ale přesto to nešlo. Až když rezignovaly a přestaly na touze po dítěti lpět, rozhodly se pro adopci nebo pro jinou životní náplň než je dítě, najednou přišlo.

Tady šlo o fyzickou překážku, kdy spermie neměly mít šanci se k vajíčku dostat. A pokud by se jim to přece jen nějakou skulinkou povedlo, byla tu skoro jistota, že z toho bude mimoděložní těhotenství. Naštěstí nebylo – i když jak matka, tak já jsme z něj měly obavy. Holčičce už je 2,5 roku.

Inu, život se naštěstí neptá, co dle vědy a medicíny jde a co nejde. Neberte proto nikdy lékařské verdikty za nezvratné. Dokud je jakákoliv naděje, hledejte možné cesty. A nemusí jít ani o nemoci, ale třeba jen o to, co všechno naše tělo dokáže. Sama jsem na sobě zažila medicínsky nemožné, ale o tom třeba až někdy příště.

S vděčností za to, že smím být svědkem zázraků.

Helena