O (pre)menopauze I.
Několik článků proto, že stručnost mi není vlastní a téma je obsáhlé. Už jsem o tom uvažovala déle, pořád to odkládala, ale případ ženy, o které píšu níže, mě k tomu nakonec donutil. Protože kdybych jen jednu ženu ušetřila podobné zkušenosti, stálo to za to.
Milé ženy, toto období není nemoc, nenechme si to vnutit. Chopili se ho lékaři (ti aspoň vesměs v dobré víře, že pomáhají) a farmaceutické firmy (ty pomáhají hlavně svému růstu). Pokud se vyskytují potíže, dají se řešit bezpečně přírodní cestou a pochopením tohoto období, a ne nebezpečným dlouholetým braním hormonů.
Před nedávnem u mě byla na konzultaci žena, které krátce před padesátkou poprvé vynechala menstruace. Místo aby to přijala jako přirozenou součást běhu života, znepokojilo ji to a obrátila se na gynekologa. Ten ji mohl poučit, že je v životní fázi, kdy je to přirozené, a nechat to být (tak jich to dělá, aspoň doufám, většina). Případně ji mohl třeba více sledovat, aby ji uklidnil. Ale tenhle to neudělal. Dal jí hormony na vyvolání krvácení, po kterých krvácela tolik, že dostala další hormony na zastavení krvácení. Tohle kolečko se během roku zopakovalo několikrát. Jednou hormony na zastavení krvácení nestačily a musela i na kyretáž. Kromě toho trpěla typickými perimenopauzálními projevy – návaly, bolestmi hlavy, přibíráním na váze, bušením srdce ad. Ke mně přišla ve fázi, kdy to gynekolog „vyřešil“ nasazením antikoncepce, která sice „zpravidelnila“ krvácení, na ostatní projevy však valný vliv neměla. Sice ji moc nechtěla, ale vystrašil ji, že dle ultrazvuku mívá vysokou děložní sliznici a mohlo by to způsobit rakovinu. Že hormonální léčba dle některých studií zvyšuje riziko rakoviny prsu, jí ale nesdělil. Navíc tato žena se dlouhodobě potýká s prsními fibroadenomy, které samy o sobě bývají neškodné, ale hormonální léčba při nich opravdu vhodná není.
V tuto chvíli je po vysazení antikoncepce na homeopatické léčbě, některé příznaky se výrazně zmírnily, ale po více než roce hormonální horské dráhy bude třeba víc času, než se urovná vše.
Tohle je obrovský problém medicíny – léčí to, co by vůbec léčit neměla a pak léčí následky, které léčbou vyvolala. Říká se tomu medicinalizace.
Medicinalizace, zvláštní slovo... Poprvé jsem ho četla v knize dr. Honzáka „Všichni žijem´ v blázinci“, kde se píše:
„Ivan Illich, provokatér mezi sociálními filozofy, shrnul v roce 1976 medicinalizaci jako proces, kdy se původně nemedicínské problémy, které svou podstatou do medicíny nepatří, najednou definují a léčí jako problémy medicínské. Dostanou tedy svůj lékařský termín a řeší se lékařským zásahem. Medicínští profesionálové spolu s farmaceutickými firmami tak podle něj vytvářejí nerealistické představy o zdraví, na jejichž základě se pak zvyšuje poptávka po léčbě jako po jediném řešení“.
Vida, jak dlouho se to ví a pořád se to děje.
Ale způsobujeme si to i my sami. Lékaři mají pocit, se od nich očekává, že něco udělají. A v mnoha případech je ten pocit oprávěný, protože lidé očekávají – kouzelnou pilulku, která vyřeší všechny jejich potíže. A pokud jim lékař nic nenabídne, řekne, že to k životu patří, mají pocit, že je odbyl.
Pokud nechcete dostat léčbu, která vám nejenže nepomůže, ale může váš stav výhledově ještě zhoršit, ptejte se, zda se vaše problémy musí léčit, zda prostě nejsou přirozenou součástí přibývajících let. A pokud se léčit musí, jaké jsou jiné možnosti, medicínské i nemedicínské.
Ptejte se vždy, nejen v těchto případech. A hlavně u „obtíží“, které jsou ve své podstatě fyziologické – a perimenopauza fyziologickým obdobím je.
Ale problémy, které s sebou přináší, už nutné a fyziologické nejsou. Většina žen u národů, žijících v souladu s přírodou a jejími rytmy, jednoho dne prostě přestane menstruovat, bez potíží, kterými trpí ženy v západní civilizaci. Jsme odpojeny od rytmů přírody a tím i od své podstaty. Nehledě na to, že je přechod celospolečensky vnímán jako stigma, něco, co je špatné, a nese to s sebou různé zdravotní problémy. Jsme na to podprahově připravovány médii, lékaři, míněním okolí. Spousta žen se začne cítit stará, odepsaná...
Možná je to tím, že jsme jako společnost zapomněli na důležitost přechodů mezi jednotlivými životními etapami. I menopauza – však se jí říká přechod - je důležitým obdobím v životě ženy a neměla by být redukována jen na problémy.
Také tímto obdobím procházím, už asi tak dva roky. Takže to není o tom, že bych psala o něčem mně neznámém. Zažívám nepravidelné cykly (pro mě jako typického plánovače velice poučné :)), zažila jsem extrémní krvácení, které jsem zvládla homeopatiky a šamanskou prací (gynekolog se tedy posléze zděsil, že jsem nepřišla, že to může být život ohrožující stav), jinak jen drobné změny, které přijímám.
A troufám si tvrdit, že žádná žena nemusí trpět ani si devastovat tělo umělými hormony. Jen je k tomu potřeba změnit náhled na život, což nejde ze dne na den, je třeba si uvědomit, v čem spočívá naše bytí tady na Zemi. S fyzickými potížemi v tomto období nám mohou pomoci např. byliny, změna životosprávy a homeopatie. A homeopatie nám může pomoci i s tou spirituální částí, pomůže nám dostat se k sobě – protože pokud se nám to nepovede, můžeme toto cenné období promarnit.
Takže milé ženy, laďme se na sebe a na přirozený běh života, možná v tomto období o něco přijdeme, ale něco jiného zase získáme. Pokud to tedy „nezabijeme“ hormony.
Helena
V dalších částech se dočetete:
- O hormonální substituční terapii, jejím riziku a co místo ní
- O možnostech homeopatie
- O spirituálním pohledu na perimenopauzu
- A na závěr krátce o tom, co mělo být na začátku, protože to menopauzu předchází a provází nás desítky let – o medicinalizaci menstruace