O streptokokových angínách II.


Před týdnem jsem sepsala své letité  zkušenosti se streptokokovými angínami. Ale cítím nutnost ještě něco k angínám doplnit – původně jsem to chtěla napsat již v minulém článku, ale byl už sám o sobě hodně dlouhý. Stručnost holt nepatří k mým přednostem. Takže dnes ještě jednou trochu edukace.

Je totiž dobré vědět o jedné závažné komplikaci, která může po angíně nastat, a o dvou diagnózách, které se jako angína projevují a jsou často zbytečně léčena ATB.

Takže napřed ta komplikace. Jedná se o peritonzilární flegmónu či absces. Přeloženo do češtiny, dochází k šíření infekce do okolních tkání kolem mandlí – buď neohraničeně (flegmóna) nebo ohraničeně (absces). OBOJÍ MŮŽE BÝT ŽIVOT OHROŽUJÍCÍM STAVEM, KTERÝ JE NUTNÉ NEODKLADNĚ ŘEŠIT V NEMOCNICI. Zde to zmiňuji jen pro vaši informaci, abyste při níže popsaných příznacích zbystřili a pelášili nejlépe na ORL k určení diagnózy. Samoléčba má své meze a je dobré je znát! Jedna moje kamarádka se před lety rozhodla poradit si na dovolené v zahraničí s angínou bez lékaře právě v tomto případě. V SMS se mi pochlubila tímto odhodláním, ale naštěstí zároveň popsala příznaky, takže jsem ji poslala urychleně k lékaři.

Typické je, že za několik dní po zdánlivě vyléčené angíně dochází k poměrně rychle narůstající jednostranné silné bolesti v krku vystřelující často do ucha, většinou je omezená možnost otevřít ústa, dále výtok slin a zápach z úst a zvětšené krční lymfatické uzliny. Teplota nemusí být vysoká, často je do 38°C. Bolest v krku je někdy tak silná, že nemocní odmítají jíst a pít, čímž dochází k dehydrataci a zhoršení celkového stavu.

Není to onemocnění časté, v mé pediatrické praxi se vyskytovalo průměrně u jednoho dítěte za rok. Postihuje v naprosté většině větší děti (spíše dospívající) a dospělé. U všech „mých“ dětí následovalo po angíně řádně léčené ATB, spíše nepenicilínové řady, často makrolidovými (Klacid). Nikdy jsem tuto komplikaci nezaznamenala po homeopatické léčbě.

Angína s povlaky může být také prvním viditelným projevem infekční mononukleózy a v této fázi nelze od mononukleózy odlišit. Varovným znamením je, když podaná ATB nepomohou do 48 hod. Může se samozřejmě jednat i o necitlivost na ně, ale na místě je odběr krve na vyloučení mononukleózy, aby už tak zatížená játra nebyla nucena zbytečně odbourávat další a další ATB. Ještě znovu zopakuji to, co jsem psala minule - pokud by lékař při povlakové angíně naordinoval aminopeniciliny (Augmentin, Amoksiklav), braňte se a chtějte jiná. Toxická reakce na ně při nepoznané mononuklóze může být dosti závažná. Pokud se mononukleóza potvrdí, dá se velice dobře pomoci homeopatiky a bylinami, zkrátí se doba onemocnění i rekonvalescence.

A na závěr něco, co trápí malé děti a jejich rodiče a to PFAPA syndrom – syndrom periodických horeček.
 
Je to jeden z nejčastějších důvodů nadbytečného podávání ATB pro záměnu s recidivujícími angínami. Onemocnění se objevuje mezi 2. a 5. rokem, projevuje se nejčastěji  opakujícími se horečkami s únavou, povleklými mandlemi, zvětšením krčních uzlin, afty. Horečky trvají 4-6 dní, nereagují či reagují špatně na antipyretika a antibiotika (takže je často podáno postupně vícero ATB), opakují se i 12x za rok. Bývá vysoké CRP, takže to vypadá, že ATB jsou nutná. Málokterý pediatr  vysloví podezření na tento syndrom dříve než po 3-4 atakách angín, což je pochopitelné. Ale to, že každý rok ke mně přichází několik dětí s tímto typickým průběhem angín, které se v krátké době zopakovaly 5-8x i vícekrát, aniž by jejich pediatr na tuto možnost pomyslel, to už moc pochopitelné není.

Syndrom je považován za autoimunitní onemocnění, ataku horeček ukončí podání kortikosteroidů. Podat je při podezření na tento syndrom v rámci diagnostiky je v pořádku, pořád lepší než opakovaná ATB na domnělé angíny. Ale jejich podávání při každé atace zkracuje dobu mezi nimi, navíc nikdo netuší, co jejich pravidelné podávání s křehkou imunitou do budoucna udělá... Homeopatická léčba bývá v dlouhodobém horizontu účinná, ale rozhodně není jednoduchá pro rodiče, vyžaduje jejich odhodlání a překonání obav z horeček.
 
S teorií jsem vás tedy seznámila, protože kdo je připraven, není překvapen.
 
Přeji vám, ať zůstane jen u teoretických znalostí a neověřujete si je ve vlastním krku.

Helena